Červen 2006

PANZERKAMPFWAGEN I

24. června 2006 v 21:43 NĚMECKÉ TANKY
PANZERKAMPFWAGEN I
Armádní špičky meziválečného Německa si uvědomovaly, že jejich země si nemůže dovolit zaostat ve vývoji obrněné techniky za ostatním světem. Proto, i přes přísný zákaz, zakotvený ve Versailleské smlouvě, pracovalo armádní velení spolu s konstrukčními týmy předních německých strojírenských firem na vývoji vlastních tanků.
Panzerkampfwagen I byl vyráběn ve dvou hlavních velmi podobných variantách - Ausf A (1934) a Ausf B (1935), které měly odlišný podvozek a motor. Ausf A byl vyráběn od července 1934 do června 1936, kdežto Ausf B od srpna 1935 do června 1937. Oba typy byly vyráběny firmami Henschel, MAN, Krupp-Gruson a Daimler-Benz. Ausf A se ukázal být podmotorován, jeho motor o výkonu 57 hp nestačil a Ausf B s motorem 100 hp byl zdokonalenou verzí Ausf A. Oba modely měly shodnou věž a nástavbu, ale Ausf B byl delší (přidáno pojezdové kolo) a měl modifikovaný kryt motoru (nový motor). Obě varianty vezly dva muže posádky - řidiče a velitele/střelce. V letech 1935-36 byl do Panzer I Ausf A experimentálně montován dieselový motor Krupp M601, ale měl výkon jen 45 hp a proto byla tato idea opuštěna. Ausf A a Ausf B byly také vyráběny jako bezvěžové tanky pro výcvikové účely (PzKpfw I Ausf A ohne Aufbau) a jako dopravní vozidla (PzKpfw I Ausf B ohne Aufbau). V letech 1942-43 byly všechny existující PzKpfw I přestavěny na dopravní transportéry s velkou ocelovou korbou na místě věže a nástavby, některé byly jen bez věže. Byly používána jako muniční vozidla a nazvány Munitionsschlepper auf Panzerkampfwagen Ia und Ib (SdKfz3III). Zůstaly ve službě ještě po roce 1943.

VYBAVENÍ NĚMECKÉHO VOJÁKA

23. června 2006 v 21:20 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
VYBAVENÍ NĚMECKÉHO VOJÁKA-GALERIE
PĚCHOTA:

RUČNÍ GRANÁT-HANDGRANATE

23. června 2006 v 20:01 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
RUČNÍ GRANÁT-HANDGRANATE

STG 44

23. června 2006 v 19:28 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
STG 44-AUTOMATICKÁ PUŠKA
DÉLKA ZBRANĚ -94 cm
VÁHA ZBRANĚ -5,22 kg
ROK UVEDENÍ DO VÝZBROJE -OD ROKU 1944
DOSTŘEL ZBRANĚ -400 m-EFEKTIVNÍ
RYCHLOST STŘELI PŘI VÝSTŘELU -685 m/s
RÁŽE ZBRANĚ -7.92 mm
POČET NÁBOJÚ V ZÁSOBNÍKU -30
Automatickou funkci zbraně zajišťoval mechanismus s odběrem prachových plynů a ke střelbě puška používala krátký, v porovnaní s jinými, poměrně málo výkonný náboj ráže 7,92 x 33 kurz, avšak postačující k účinné střelbě do vzdáleností 400m, na níž probíhá většina střetnutí na bojišti. Nižší výkon náboje umožňoval udržet zbraň ve směru zamíření i při střelbě dlouhými dávkami. Do konce války bylo vyrobeno 425 977 kusů.I když němci přišli s vynikajícími zbraněmi odvrátit prohru ve válce se už nepodařilo.
Voják wehrmachtu se sturmgewehrem 44

WALTHER P-38

23. června 2006 v 18:07 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
WALTHER P-38
DÉLKA ZBRANĚ -21,6 cm
VÁHA ZBRANĚ -0.8 kg
RYCHLOST STŘELI PŘI VÝSTŘELU -350 m/s
ROK UVEDENÍ DO VÝZBROJE -OD ROKU 1938
DOSTŘEL ZBRANĚ -ÚČINNÝ 50 m
POČET NÁBOJÚ V ZÁSOBNÍKU -8
RÁŽE ZBRANĚ -9 mm
Walther měl ve 30.letech nahradit dosavadní armádní pistoli P-08 PABELLUM, která sice stále vyhovovala armádním kritériím, nicméně byla výrobně značně náročná. Vývoj této zbraně započal v roce 1935 firmou Carl Walther v Zella Mehlis. První dodávku zbraní tohoto typu dostlal německá armáda v polovině roku 1939 a do konce války bylo vyrobeno více než milion kusů převážně firmou Walther, od konce roku 1942 také firmou Mauser.
Tato pistole se stala natolik oblíbenou a osvědčenou, že zůstala v armádní výzbroji Německa prakticky dodnes pod označením P-1.Zbraň měli především vyšší sarže německé armády.

MG 42

23. června 2006 v 6:21 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
MG 42
DÉLKA ZBRANĚ - 122 cm
VÁHA ZBRANĚ -11.5 kg
DOSTŘEL ZBRANĚ -2000 m
RYCHLOST STŘELI PŘI VÝSTŘELU -755 m/s
RÁŽE -7.92 mm
ROK UVEDENÍ DO VÝZBROJE -OD ROKU 1942
POČET NÁBOJÚ V ZÁSOBNÍKU -PODLE POČTU NÁBOJÚ V PÁSU
Maschinegewehr 42 byl navržen, aby vystřídal starší typu MG 34. Oproti němu měl výhody snazší údržby v polních podmínkách a především rychlejší a levnější výroby díky lisovaným dílům.
Rychlost palby dosahující 1200 ran za minutu dodala zbrani velmi ničivý charakter.MG 42 byla velmi účiná zbraň při obraných bojích.Zbrojila se jimi obňená technika,bunkry a opevnňení,k jeho obsluze byla zapotřebí skupinka vojáků.Kvalita německých kulometů měla značný podíl na věhlasu, které získaly Waffen SS v průběhu pozdějších etap druhé světové války ve slavných obranných bojích. Němci vskutku vymysleli účinnou obranou taktiku, jejíž základ ale tvořila právě palebná síla MG 34 a MG 42.
obrané postavení ve středomoří

GEWEHR 43-POLOAUTOMATICKÁ PUŠKA

23. června 2006 v 5:58 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
GEWEHR 43-POLOAUTOMATICKÁ PUŠKA
DÉLKA ZBRANĚ -1.13 m
VÁHA ZBRANĚ -4.1 kg
DOSTŘEL ZBRANĚ -4500m
RYCHLOST STŘELI PŘI VÝSTŘELU -775 m/s
RÁŽE ZBRANĚ -7.92 mm
POČET NÁBOJÚ V ZÁSOBNÍKU -10 NÁBOJÚ
ROK UVEDENÍ DO VÝZBROJE -OD ROKU 1943
Z potřeby zrychlit rychlost palby byla vyvinuta poloautomatická puška GEWEHR 43 výrazně se tím zrychlila střelba,protože voják už nemusel otáčet závěrem jako u opakovací pušky.Byla vyráběna i jako odstřelocací puška.

MG 34

23. června 2006 v 2:26 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
MG 34
DÉLKA ZBRANĚ - 122cm
VÁHA ZBRANĚ -12.1 kg
DOSTŘEL ZBRANĚ -1800m
ROK UVEDENÍ DO VÝZBROJE -OD ROKU 1934
RYCHLOST STŘELI PŘI VÝSTŘELU -756m/s
POČET NÁBOJÚ V ZÁSOBNÍKU-
bubnový 50 nábojů
sedlový 75 nábojů
pás
RÁŽE ZBRANĚ 7,92mm
vojáci afrikakorpsu zamiřují nepřítele
Němečtí konstruktéři t přišli s revoluční koncepcí tzv. univerzálního kulometu, čili zbraně, kterámůže podle potřeby sloužit jako těžký kulomet na trojnožce i jako lehký se sklopnou dvojnožkou. Kulomet MG-34 (Maschinengewehr 34) této konstrukce se velmi osvědčil později za 2. světové války.MG 34 se se svým dostřelem 1800m stal velmi nebezpečný pro nepřátelskou pěchotu a jezdectvo.Byl součastí některých pancéřových vozidel i tanků,ale i letadel.Kulomety měli velký význam při obraně pozic,pro jeho obsluhu bylo potřeba více vojáků.
Jeden kus se vyrovnal stočlennému oddílu vojáků s puškami a jedna kulometná četa dokázala zamezit pohybu nepřítele na rozsáhlé ploše, a to dokonce i v případě, že obsluha neviděla na cílovou oblast.

MP 40

22. června 2006 v 22:42 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
MP 40
DÉLKA ZBRANĚ -83cm
VÁHAZBRANĚ - 3.9 kg
DOSTŘEL ZBRANĚ 200m
ROK UVEDENÍ DO VÝZBROJE - OD ROKU 1940
POČET NÁBOJÚ VE ZBRANI - 32
RYCHLOST STŘELI PŘIVÝSTŘELU -380 m/s
RÁŽE ZBRANĚ - 9 mm
Při výrobě samopalu MP 38 se uplatnily na svoji dobu produktivní metody. V případě MP 40 byl výrobní proces ještě více zracionalizován díky čemuž se těchto samopalů v období 2.světové války vyrobilo přes milion. U samopalu MP 40 se lisování součástí z plechu, bodové svařování a modulové uspořádání uplatnilo v ještě větší míře než u předchozího typu.
Výroba samopalů díky těmto opatřením dokázala pokrýt značnou poptávku, která se ještě podstatně zvýšila po zahájení bojů na frontě Sovětského Svazu v roce 1941. Jednoduché výrobní metody a modulová koncepce umožnily předat výrobu různých součástí drobným subdodavatelům. Samopaly MP 38 a MP 40 se lidově nazývaly "schmeissery", ve skutecnosti však byly dílem Heinricha Vollmera. Hugo Schmeisser se na vývoji těchto zbraní nepodílel. Varianta samopalu s upravenou závěrovou pákou nesla označení MP 38/40. Slabinou bylo nedostatečné zajištění závěru, kvůli němuž při nárazu nebo otřesu zbraně docházelo k nechtěným výstřelům a mnohdy ohrožení vlastního života. Stejně jako samopal MP 38, který byl vlastně menším vývojovým předchůdcem, patřil MP 40 mezi ty zbraně, kterou Němci potřebovali pro vyzbrojení své nově budované veliké armádě.

MAUSER 98K

22. června 2006 v 22:04 PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
MAUSER 98K
DÉLKAZBRANĚ 1.11 m
VÁHA ZBRANĚ 4 kg
DOSTŘEL ZBRANĚ 2700 m
RÁŽE ZBRANĚ 7.92 mm
ROK UVEDENÍ DO PROVOZU 1935
RYCHLOST STŘELI PŘI VÝSTŘELU 745 m/s
POČET NÁBOJÚ VE ZBRANI5 KUSÚ
MAUSER 98K BYL VYRÁBĚN I JAKO ODSTŘELOVAČSKA PUŠKA.
PUŠKY TOHOTO TYPU BYLY PŘDEVŠÍM VHODNÉ PRO PŘESNOU STŘELBU NA VĚTŠÍ VZDÁLENOSTI.NA ZAČÁTKU VÁLKY JIMI BYLI VYZBROJA VĚTŠINA VOJÁKÚ.V POZDĚJŠÍCH LETECH VÁLKY BYLI VOJÁCI SPÍŠE VYZBROJOVÁNI AUTOMATICKÝMY ZBRANĚMI.

TAŽENÍ V POLSKU

22. června 2006 v 17:36 VÁLKA V POLSKU
TAŽENÍ V POLSKU
Polsko na válku nemělo
Německá armáda praktikovala při útoku na Polsko taktitku tzv. bleskové války. Využívala při ní i svou velkou technickou a materiální převahu. Polsko mělo horší vybavení než tehdejší Československo.
Po 21 letech byl svět znovu v válce. Německu se podařilo podepsat pakt o neútočení se Sovětským svazem, což ho zbavilo mocného nepřítele. Součástí byl i tajný dodatek o rozdělení Polska a sfér vlivu v Pobaltí. Němci tak mohli napadnout Polsko. Záminkou k útoku se stalo fingované přepadení německého vysílače v Gleiwitzi, které provedli Němci v polských uniformách. Hned druhý den 1. září 1939 zahájilo Německo útok na Polsko. Francie a Británie už nemohly nevyhlásit válku. V souladu se vzájemnou dohodu vtrhla do Polska i sovětská armáda.
NIČENÍ POLSKÝCH ZÁVOR
WEHRMACHT
POLSKÝ VOJÁK
STUKY JUNKERS PŘI BOMBARDOVÁNÍ POLSKA
23.srpna 1939 byla uzavřena dohoda mezi Německem a Sovětským svazem. Smlouvu podepsali ministři zahraničí jednotlivých zemí (za Německo von Ribbentrop a za SSSR Molotov). Cílem smlouvy bylo zajištění vzájemné pomoci a rozdělení Polska. Díky této tajné dohodě byl osud Polska předem zpečetěn. 1.září 1939 zaútočilo Německo na Polsko a tím začala druhá světová válka. Jako první přišla na řadu Göringova Luftwaffe. Její stíhačky a bombardéry se odlepily již brzy ráno, aby zastihly protivníka ještě na zemi a mohly ho tam bez potíží zlikvidovat. To se jim podařilo, protože Poláci neměli rozhodně silné letectvo. Polští letci neměli stroje srovnatelné s Němci, a tak byli masakrováni jak ve vzduchu tak i na zemi. Nejvíce nebezpečné se ukázaly útoky německých střemhlavých bombardérů (Junkers Ju-57 Stuka), které ničily vše na co přišly. Pozemní armáda zahájila útok mohutnou dělostřeleckou přípravou a teprve poté se vrhla do útoku. V čele jely tanky Pzkpfw III, které otevíraly cestu motorizované pěchotě za níž se teprve dostavila pěší vojska, aby vyčistila nepřátelská ohniska odporu. Mezitím 3.září vyhlásila Velká Británie Německu válku. Hitler to nečekal stejně jako mnoho dalších a jeho generálové se začali obávat nechráněného západního křídla. Zde se nacházela Francie, která rychle mobilizovala, ale do útoku se jí moc nechtělo. Toho Němci využívali každým dnem v Polsku. 4.září byla polská armáda již v malém stadiu rozkladu. Jízdní a pěší jednotky byly drceny letadly a tanky. Koně s lidmi útočili proti tankům a výsledkem mohl být pouze masakr. Ani statečnost Polákům nepomohla zastavit jejich protivníka vyzbrojeného kvalitními zbraněmi. 8.září překročily německé divize řeku Vislu a postupovaly na polské hlavní město, Varšavu. 17.září Guderianovy tanky dobyly polskou pevnost Brest-Litevsk. Stejný den zahájil Sovětský svaz útok na již zlomené Polsko. Poláci dostali ránu do zad. Toto ruské jednání nikdo nepochopil. Oni si ho však vykládali jako akt solidarity s Poláky, protože zabrali část Polska, aby uchránili polský lid násilí. Místo toho se děli na sovětské straně možná ještě horší zvěrstva než na straně německé. Dokladem toho je vyvraždění polských důstojníků a vojáků zajatých v roce 1939 v lese u Katyně. Navíc Stalin zjistil, že Němci okupují i území, které mělo podle dohody podepsané 23.srpna patřit Rusům. Stalin se s Hitlerem dohodl na tom, že Německo si může tato území ponechat, ale Rusko dostane jako náhradu volné pole působnosti v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. To se rovnalo odpisu pobaltských států jako svobodných republik. 25.září padlo hlavní město Polska a následující den již boje v Polsku utichly.
PANZER II
BOMBARDOVANÍ WARŠAVY
STŘEMHLAVÝ BOMBARDÉR STUKA JUNKERS.

HITLER TRIUMFUJE

22. června 2006 v 16:40 HITLER TRIUMFUJE
VZESTUP NSDAP A JEJÍ UCHOPENÍ MOCI
Německo bylo po první světové válce zlomené. Platilo astronomické sumy vítězům, muselo drasticky omezit armádu a zavést demilitarizované zóny. Hospodářství se rozpadlo, inflace a nezaměstnanost drtily miliony lidí. Tady začala klíčit nenávist, která porodila konflikt dosud nevídaných rozměrů. Bezvýznamný spolek křiklounů tíživou situaci využil. Obyčejným lidem slíbil práci. Průmyslníky si naklonil rázným odporem proti bolševismu. V roce 1932 po demokratických volbách vyrostl v ohromnou politickou sílu. Jeho vůdce, Adolf Hitler, se stal kancléřem.
-Adolf Hitler s presidentem Paulem von
Hindemburgem.
VE STÍNU HÁKOVÉHO KŘÍŽE
Olympijský Berlín
Berlínská olympiáda v roce 1936 byla pro nacisty možností, jak se předvést světu. Mohutná propagandistická akce zapůsobila na mnoho zahraničních hostů. Podle představ Adolfa Hitlera se v budoucnu měly všechny olympijské hry konat už jen na jednom místě - v Berlíně.Hitler jde tvrdě za svým ´novým´ Německem. Zlikvidoval veškeré politické strany. Nařídil vraždy vlastních lidí, od nichž cítil možnou hrozbu. Nastartoval likvidaci Židů prosazením norimberských zákonů. Celou zem ponořil do stínu praporů s hákovým křížem. Stranické sjezdy proměnil v demonstrace síly, jednoty a vlastní dokonalosti. A plnil slib daný voličům: dal jim práci. Začal mohutně zbrojit přesto, že to mírová smlouva zakazovala. Obsadil vojskem demilitarizované zóny. A svět jen přihlížel. Německo vystoupilo ze Společenství národů.
Dobový olympijský plakát
Dobový tisk o olympiádě
ZRADA
Okleštěná republika
Československo přišlo po mnichovském diktátu o třetinu území. Předat je muselo bleskově: do 10. října. Znamenalo to, že více než milion lidí muselo opustit domovy a zanechat tam takřka celý svůj majetek. Republika po Mnichovu nebyla obranyschopná.Německo začalo v roce 1938 naplňovat slogan ´Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce´. První na řadě bylo Hitlerovo rodné Rakousko. Připojil ho anšlusem v březnu. Území, kde žili převážně Němci, požadoval Hitler i od Československa. To ale chtělo bojovat. V září mobilizovalo a vojáci zaujali pozice v nedokončených pohraničních opevněních. Spojenecká Francie a Velká Británie věřily, že Československem Hitlera nasytí. Proto s ním a s Itálií podepsaly v Mnichově dohodu o naporcování pohraničí. Vláda a prezident Beneš se pak rozhodli neklást odpor. Třetinu našeho území si rozdělily Německo, Polsko a Maďarsko.
NA ŘADĚ JE POLSKO.

ZALOŽENÍ WEHRMACHTU

21. června 2006 v 22:36

Vznik a vývoj Wehrmachtu

Na troskách císařské armády vznikla ozbrojená složka - zárodek Reichswehru o počtu asi 300 000 mužů. Během let 1920-21 už musela Výmarská republika dodržovat ustanovení Versaillské smlouvy a redukovala stavy na 100 000 mužů. Reichswehr (jak se tato složka nově jmenovala) v této době velice často zasahoval při nepokojích a potlačoval separatistická hnutí v Bavorsku a Sasku. Přesto byl přísně apolitický a poslouchal pouze svého velitele von Seckta. Celkem to bylo asi 7 divizí pěchoty a 3 kavalerie.
Armáda byla zbavena veškeré těžké techniky, a to včetně dělostřelectva. Z těchto 100 000 mužů vznikl později neuvěřitelně kvalitní kádr Wehrmachtu. Většina z těchto vojáků to dotáhla až na vyské posty (pokud ovšem válečné běsnění přežila). V lednu 1921 byl např. Heinz Guderian pouze velitel roty. V roce 1944 byl kromě funkce generálního inspektora tankových vojsk pověřen řízením záležitostí náčelníka generálního štábu pozemní armády a podobný osud měla většina z oněch 100 000 mužů.
Zhruba od roku 1927 už Německo bez skrupulí porušovalo jeden článek Versaillské za druhým a na začátku roku 1935 disponoval Reichswehr cca 280 000 muži v aktivní službě. 16.března 1935 Blomberg předložil vládě dekret o Wehrmachtu a nastal přerod Reichswehru na Wehrmacht. (Na základě paragrafu 3 tohoto zákona "nejvyšším velitelem Wehrmachtu je führer a říšský kancléř. Pod nejvyšší autoritou führera velí Wehrmachtu ministr války, který je jeho vrchním velitelem").
Vzniklo OKW, OKH, OKL a OKM.
OKW
(Oberkommando der Wehrmacht) - vrchní velení Wehrmachtu, které se skládá ze tří složek:
· OKH (Oberkommando des Heeres) vrchní velení pozemní armády
· OKL (Oberkommando der Luftwaffe) vrchní velení leteckých sil
· OKM (Oberkommando der Kriegsmarine) vrchní velení válečného námořnictva

Toto členění, na první pohled bezproblémové ovšem v zběsilém boji o moc a rivalitě jednotlivých složek, nebylo dodržováno a mnohokrát se stávalo, že OKW nevědělo co dělá OKH a naopak. Pro některé složky bylo například překvapení i provedení invaze do Norska.
Každý voják Reichswehru respektive později Wehrmachtu mohl zastávat (a byl na to řádně cvičen) funkce o jeden až dva stupně vyšší. Byl kladen důraz na samostatnost, iniciativu a rozhodnost. Vlivem tohoto měl Wehrmacht velice kvalitní poddůstojnictvo - nejdůležitější to

článek každé armády.


VZNIK LUFTWAFFE A JEJÍ ÚDĚL VE 2.SVĚTOVÉ VÁLCE.

21. června 2006 v 15:00 VZNIK WEHRMACHTU A LUFTWAFFE

Historie Luftwaffe

Oznámení o vytvoření luftwaffe bylo oznámeno v roce 1935-jeho velitelem byl jmenován HERMAN GORING-MARŠÁL LUFTWAFFE.
Již v té době uvažovalo Německo o válce, jejíž páteří mělo být letectvo a mechanizované pozemní jednotky. Po roce 1936 se vývoj Luftwaffe obrátil k výraznému technickému růstu, jehož výsledkem byly nové jednoplošné stíhačky a moderní bombardéry. Podle německé teorie "bleskové války" bylo vyráběno několik typů ve velkých sériích. Tyto masově nasazené stroje měly ničivými útoky podporovat postupující tankové jednotky.
Významnou zkouškou pro německé letectvo byla účast ve španělské občanské válce v letech 1936 - 1939. V legii Condor, která byla složená z průzkumné, stíhací a bombardovací perutě, protiletadlového dělostřelectva a pozemních jednotek, mohly být vyzkoušeny nové taktické postupy a typy letadel.
V roce 1938 byla Luftwaffe již obrovskou silou s 3 000 letadel a 214 500 muži. Bojové letectvo spadalo pod 5 územních leteckých velitelství, za války přejmenovaných na letecké flotily. Plán z počátku roku 1939 počítal s dalším růstem Luftwaffe, jejíž dvě třetiny měly být tvořeny bombardovacími jednotkami. Plán však nebyl nikdy splněn, jelikož začala druhá světová válka.
Na začátku války byla většina prostředků věnována na doplnění existujících jednotek, z nichž se většina účastnila polského tažení, které začalo ráno 1. září 1939 a dalších operací proti západní Evropě. Tato vítězství, ale i nezdar v bitvě o Británii si však vyžádali velké ztráty a muselo dojít k reorganizaci a změně koncepce vedení války, protože dosavadní, určená pro Blitzkrieg, již přestávala vyhovovat.
V obrovském Rusku se nedostatky bleskové války projevily v daleko větší míře a přes počáteční kvantitativní (část sovětského letectva byla zničena ještě na zemi) i kvalitativní převahu muselo Německo za rychle získaná území draze platit. Postupně musela začít modernizace letadel, docházelo k vyřazování již nevyhovujících strojů a nahrazování novými typy.
Hermann Goring- velitel Luftwaffe
Jak válka pokračovala začali být problémy i s protivzdušnou obranou Říše, která byla tvořena převážně protiletadlovým dělostřelectvem a stíhací složky tvořily pouze menší část, protože většina letounů byla soustředěna na východní frontě. Od roku 1941 dochází k posilování a reorganizaci stíhačů, přičemž vznikají denní i noční jednotky, později zformované do letecké flotily Reich. Na přelomu roku 1942 a roku 1943 ztrácí Luftwaffe část své úderné síly u Stalingradu, kde padlo mnoho vycvičených letců, které narozdíl od letadel nebylo možno doplňovat tak rychle.
V roce 1943 na západě již nedokázala Luftwaffe odolávat úderům spojeneckých bombardérů, protože byl nedostatek stíhaček, jejichž výroba dostala jednoznačnou prioritu až v roce 1944, kdy dosáhlo Německo výroby nejvyššího počtu bojových letadel, z čehož přibližně 40% tvořily stíhačky. Spolu s průzkumnými, dopravními, školními a pomocnými stroji to čítalo 40288 letadel za rok.
Porážku nemohlo odvrátit ani nasazení reaktivních letadel (raketových Me 163, proudových Me 262 a He 162) či jiných tajných zbraní (bezpilotní letouny V-1, protiletadlových raket, řízených bomb a operačních raket V-2).
Za celou válku bylo vyrobeno přibližně 120 000 německých letadel. Během války jich však bylo 116 000 zničeno. Řada projektů výrazně předběhla svou dobu a stala se předlohou pro spojenecký poválečný výzkum. Jednalo se hlavně o nové palubní radary, reaktivní letadla, zavádění vystřelovacích sedaček, studie samokřídel, šípovitých křídel, ale i měnitelné geometrie křídel.